Na Vitáskovou byl Moravec krátký

Uveřejněno dne 28 prosince 2015 000 9:17

K otázkám Vymývače Mozků (OVM, ČT 24) z 6.12.2015

Kdo očekával od Otázek Václava Moravce dne 6. prosince 2015 atrakci v podobě názorového utkání ministra spravedlnosti Roberta Pelikána s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem, musel být zklamán. Česká televize v reklamě mluvila o duelu, ale ten se nekonal. Ač oba politici představují části politického spektra, které jsou od sebe velmi vzdálené, vystupovali jako zástupci jakési neformální „jednotné fronty“ za nedotknutelnost lidských práv, za potírání strachu z imigrantů a odmítání populismu.

Je potěšitelné, že se shodli v názoru, že strach z následků imigrační krize nesmí vyústit do potlačování občanských práv a svobod ve prospěch moci orgánů vymáhání práva. Ministr spravedlnosti správně upozornil, že výsledky průzkumů veřejného mínění prozrazují nedostatečnou úroveň znalosti zákonů většiny populace a sklon volat po utužení režimu v opatřeních, která by patrně zasáhla někoho jiného než tazatele. V této souvislosti varoval, že každý se může stát podezřelým na základě neodpovědně podaného trestního oznámení a následně by se mohl dostat do vazby bez souhlasu soudu, pokud by zákonodárci vyslyšeli hlas populistů a vybavili by policii příslušnou pravomocí: policie nemá jinou možnost než šetřit každé trestní oznámení a využívat svých pravomocí. Připomněl jako odstrašující příklad věznici Guantánamo. Vytkl bych mu, že nezdůraznil, že proti přehmatům orgánů činných v trestním řízení nemáme spolehlivou ochranu, proto je na místě trvat na dodržování ústavní Listiny základních práv a svobod.

Tito hosté Václava Moravce se zásadně neshodli pouze v názoru na schválenou finančnípomoc Turecku. Poslanec Vojtěch Filip se zlobil, že peníze jdou do Turecka, které v mnoha ohledech neplní závazky člena Severoatlantické aliance a dokonce jedná aktivně proti zájmům aliance. Například obchoduje s ropou Islámského státu, nebrání odplouvání lodí s uprchlíky a bombarduje Kurdy, kteří jsou velmi účinnou složkou boje proti Islámskému státu a mimo jiné dostávají podporu z České republiky. Podle šéfa komunistů by podporu zasloužily spíše hraniční státy schengenského prostoru, zejména Itálie a Řecko, které by s její pomocí mohly zlepšit ochranu svých hranic. Robert Pelikán sice připustil oprávněnost výtek vůči Turecku, ale trval na tom, že tato země nese tíhu starostí s invazí uprchlíků. Naopak zlepšení ochrany vnějších hranic schengenského prostoru u přímořských států je podle něj iluzorní, protože nezbývá, než připustit přistání plavidel, která dorazila k jejich pořadí.

V podstatě se oba účinkující nekonfliktně doplňovali. Právnické myšlení u obou převážilo nad politickou orientací. Robert Pelikán byl natolik nepolitikářsky korektní, že nevyužil příležitosti k ztrapnění protějšku, když Vojtěch Filip vysvětloval nepříjemnou záležitost zadržení europoslance Miloslava Randsdorfa švýcarskou policií.

Vojtěch Filip je zkušený politický harcovník, na jehož uvážlivé vystupování a argumentační pohotovost jsme zvyklí. Obvykle nevyvolává pohoršení, naopak může vyprovokovat kacířskou otázku, proč členové KSČM nesmí do vlády, ač bývalí členové předlistopadové zločinné KSČ mají stále obrovskou moc v justici, státních zastupitelstvích, policii, samosprávných orgánech a leckde jinde. Vypuzení KSČM z virtuálního klubu „demokratických“ politických stran je fakticky perzekucí jejích voličů, významné menšiny obyvatelstva. Při nedostatku kvalitních lidí ve všech parlamentních politických stranách by větší zapojení představitelů KSČM do státní správy bylo přínosem. Dodávám, že nesdílím ideologii KSČM, k věci se vyjadřuji z ryze pragmatického hlediska.

Vedle Vojtěcha Filipa je Robert Pelikán v politice naprostým nováčkem. Různá jeho vystoupení z poslední doby shodně s dojmem z Otázek jej ukazují jako člověka myslícího vlastní hlavou, nepodléhajícího davovým náladám, vědomého nezbytnosti ochrany lidských práv. Nedopustí-li se hnutí ANO vůči němu podobné zbrklosti, s jakou naložilo s bývalou ministryní Helenou Válkovou, má šanci vyzrát ve velmi rozumného politika.

Osvědčený manipulátor Václav Moravec se ani příliš nesnažil vyvést „neduelanty“ ze selankovité shody. Avšak nápadně ožil při vystoupení předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Dokonce i vpustil do pořadu zaskřehotání státního zástupce Radka Mezlíka o jejím zločinném počínání ve vztahu k fotovoltaickým elektrárnám vlastněným rodinným klanem slováckého miliardáře Zdeňka Zemka. K vyvolání rizika ztrapnění využil horkého námětu rozhodnutí Aleny Vitáskové nezahrnout do cenového rozhodnutí pro příští rok 45 miliard Kč podpory obnovitelným energetickým zdrojům, jejichž nárok na finanční podporu nebyl potvrzen čili notifikován úřady Evropské unie.

Problematice zřejmě příliš nerozuměl, což mu nebránilo skákat paní předsedkyni do řeči. Znova a znova se pokoušel ji vyvést z míry upozorněním na mimořádné zdanění příjmů z provozu fotovoltaických elektráren či na nebezpečí zdražení tepla, a opakovaně házel pojmem „solární baroni“. Snažil se vyvolat dojem, že „drzá holka“ ponese plnou odpovědnost za případné zdražení tepla, dodávaného zdroji, jimž chce upřít finanční podporu.

Alena Vitásková se jím ale nedala vyvést z míry a klidně a srozumitelně nalila veřejnosti nepříjemně čistého vína. Údaje Ministerstva průmyslu a obchodu a audit Nejvyššího kontrolního úřadu potvrzují správnost jejího varování, které vysílá od nástupu do funkce, že Česká republika vyplácí na podporu obnovitelných zdrojů mnohem více, než je ekonomicky odůvodnitelné. Kdysi ji (ale také senátora Jiřího Čunka) někteří politici a novináři prohlašovali za šiřitelku poplašné zprávy, avšak dnes už se ví, že jde o tvrdou realitu. Průměrná návratnost investice do obnovitelných zdrojů je podle Aleny Vitáskové sedm let, ale neodpovědní lidé poměrně nedávno rozhodli, že se podpora bude vyplácet dvacet let. Jsou v klidu, někteří se snaží škodit Aleně Vitáskové, kde se dá. Nikdo je za uzákonění bezbřehého plýtvání veřejnými penězi nepronásleduje. Jejich zásluhou budou neúčelně vyplaceny stamiliony korun. V této situaci Alena Vitásková nemůže připustit vyplacení podpory zdrojům bez notifikace, které by ji v případě nedosažení souhlasu orgánů Evropské unie musely vrátit i s úroky. Velkou část z nich by to finančně zruinovalo. Odmítá spolehnout se na získání notifikace v prvních měsících roku, protože Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjednává v této věci s Evropskou unií zatím neúspěšně již několik let, každý rok slibuje brzké vyřešení problému notifikací, ale sliby neplní. Nezávislá předsedkyně ERÚ nebere ohled ani na prohlášení vlády o přípustnosti vyplacení podpor, neboť odporuje unijním zákonům.

Jen tak na okraj svého vystoupení „uzemnila“ Václava Moravce kvůli pohrávání s pojmem „solární baroni“. Prohlásila, že rozhodující část podnikatelů s obnovitelnými zdroji jsou slušní lidé, kteří naletěli státu na vějičku výhodných dotovaných cen. Někteří utrpěli likvidační ztráty, protože licenci sice získali poctivě a včas, ale pak nedosáhli připojení na síť před koncem r. 2010 a zvýhodněné sazby se nedomohli. Jiní vedle nich získali licenci v posledních hodinách r. 2010, a to v některých případech nekorektním postupem, ale připojeni byli ještě včas a přitékají jim velké peníze.

Klidné, ucelené a zřejmě odborně fundované vystoupení Aleny Vitáskové je dokladem síly její osobnosti. Odmítáním vyplacení podpory obnovitelných zdrojů vzdoruje Ministerstvu průmyslu a obchodu, potažmo vládě. Z odpovědnosti za nevyřízení notifikací viní ministra Jana Mládka. Na otázku moderátora, zda si myslí, že ministr Mládek zaspal, suše odpověděla, že tvrdě usnul. Toto vše by si mohla beztrestně dovolit osoba, která má někým hodně mocným krytá záda a nemá nikde žádný „škraloup“. Tou ovšem Alena Vitásková rozhodně není, naopak zcela jednoznačně je „ohroženou zvěří“. Je obžalovaná za zneužití své pravomoci ve prospěch rodinného klanu Zemků a možná se dočká prvoinstančního nepravomocného rozsudku ještě před koncem roku. Kromě toho ji stíhají orgány činné v trestním řízení kvůli jmenování Renaty Vesecké svou náměstkyní. Renata Vesecká byla sice v minulosti odvolána z funkce nejvyšší státní zástupkyně bez sdělení důvodů veřejnosti, ale přesto patří k nejzdatnějším příslušníkům komunity právníků. Protože nesplňuje formální podmínku několikaleté praxe v energetice, nesmí podle policie a státního zastupitelství zastávat funkci, která je podstatně méně významná než postavení nejvyšší státní zástupkyně. Plat, který pobírá za odvedenou práci při řádném výkonu funkce, orgány činné v trestním řízení považují za škodu způsobenou státu (poznámka: nevtipkuji).

Aby toho nebylo málo, vládní koalice protlačila Parlamentem novelu Energetického zákona, kterou zrušila funkci předsedy Energetického regulačního úřadu a nahradila ji pětičlennou radou, jejíž členy jmenuje ministr průmyslu a obchodu. Vypořádala se tak jedním rázem jak s nenáviděnou předsedkyní Energetického regulačního úřadu, tak s nezávislostí úřadu (členové rady budou vděční za jmenování ministrovi průmyslu a obchodu). Opatření je ale zatíženo chybou: rada Energetického regulačního úřadu začne fungovat až od 1. července r.2017, ale funkce předsedy Energetického regulačního úřadu zanikne k 31. prosinci 2015. Kdo bude úřad řídit v mezidobí od 1. ledna 2016 do 1. července r.2017, je zatím ve hvězdách. Nad tímto řešením musel někdo hodně dlouho přemýšlet, než je objevil.

Našla se ještě další cesta k zbavení Aleny Vitáskové moci. Někteří politici a jimi podporovaný náměstek ministra vnitra pro státní službu Josef Postránecký usilují, aby její funkce byla od 1. ledna 2016 podřízena zákonu o státní službě. Pokud se jim to podaří, „drzá holka“ bude postavena mimo službu, neboť čelí trestnímu stíhání.

V každém případě čas, strávený sledováním dvou zmíněných částí pořadu nebyl ztracený. Třetí část je mimo okruh mých zájmů, proto ji nekomentuji.

Zdeněk Jemelík

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist